Chytrá taktika nemusí být totéž jako chytrá strategie

Napsal Jarka Prosecká (») 1. 11. 2018 v kategorii Politika a názory, přečteno: 128×
screenshot-20181101-143054.jpg

O tom, kdy naši politici chytře taktizovali a jak se nám tato taktika vymstila a stala se ve výsledku  špatnou strategií a také o tom, že je to nemoc infekční.


Prolog :
Taktika = krátkodobá výhoda, strategie = dlouhodobý pozitivní cíl.


Na začátku musím připomenout slova Masaryka, nebude to přesný citát : malý národ ( stát), aby přežil musí být více postaven na humanitě a solidaritě vůči sobě a světu, musí hodně spolupracovat s ostatními, být vstřícný, ochraňovat menšiny a to vše při zachování národní hrdosti.


Možná si TGM byl vědom jak jsme slabí a zranitelní. Hleděl na mapu a viděl jakousi protáhlou nudli, bez hloubky, a viděl riziko podél hranic, viděl, že bez silného spojence nemáme šanci se ubránit. Proto se snažil najít si přátele ve Francii a Anglii. Německo a Rakousko odmítal, protože na rozkladu monarchie jsme se podíleli, a navíc tehdy bylo v módě, že vše,  co vypadalo a mluvilo německy, bylo dobré odmítnout. Byla to však dobrá strategie? Bylo strategické pro mladičký, ještě nedonošený stát odmítat spolupráci s nejbližšími sousedy ?


Rakousko po první světové válce postihl hladomor. My jsme na tom byli trochu lépe, a tak nás Rakušané prosili, abychom jim pomohli. Odmítli jsme. A svět se díval a nechápal proč masarykovské slovo humanita zůstává jen na papíře . Jako taktika ( i současného) populisty dobrá, strategicky však zcela nevyhodné. Do budoucna to přenáší mezi národy rozpaky, křivdu a zklamání.


Rusové si v roce 1920 chtěli vzít kus z Polska. Francouzi chtěli Polsku pomoci a požádali ČSR o průjezd vojenské techniky přes naše území. Odmítli jsme, možná proto, že jsme si rok před tím vzali kus Těšínska. Z hlediska okamžité taktiky vůči Rusku dobré, avšak strategicky špatně, v roce 1938 si Polsko pro Těšínsko přišlo, využilo naší slabosti, když jsme my měli problémy s Hitlerovým Německem.


Sudetský předválečný problém vyrobili z velké části také naší politici. Nedokázali ochránit německé menšiny u hranic a tak není divu, že nacisté využili neschopnosti našich politiku vidět problém z dlouhodobé strategie, a anektovali díky naštvaným sudetským Němcům naše pohraničí. A odtud byl už jen krok k protektorátu. V podstatě totéž vidíme na Ukrajině. Rusko vydráždí rusky mluvící občany na Ukrajině a pak tam vlítne s tanky dělat „jako pořádek“. Pozn. v tomto případě se Evropa poučila a za Ukrajinu se postavil celý západ. Anexe východní části Ukrajiny se tedy ( zatim) nekoná.


Během války se Beneš cítil v Anglii osamocený, zklamaný Mnichovem 1939 a tak se přiklonil víc k východu. K Rusku. Z hlediska taktiky dobré ( najít si jiného, spolehlivějšího spojence), strategicky to však pro naší zemi znamenalo tragédii. Rusko nehledá spojence, Rusko vždy hledá vazaly a ČSR uprostřed Evropy byl pro ně na dlouhá desetiletí po r.45 dobrý úlovek.


Ještě neskončila válka a Beneš už psal dohody s Rusy, vymýšlel dekrety, vyháněl Němce ze Sudet ( rozuměj, sháněl podporu pro vyhnání sudetských Němců po válce ) hledal způsob odplaty. Vše se mu splnilo. Národ po válce to vzal do rukou, vyhnal Němce, a pak „vyhnal“ demokracii.
Jistě, Beneš byl slabý a osamocený uprostřed válečné Evropy, ale proč mu byl bližší Gottwald než Jan Masaryk dodnes není jasné. Po válce, zjednodušeně řečeno, předal moc bolševikům a rozbil vše, co T.G. Masaryk desetiletí budoval, rozbil demokracii. Zestátnil továrny, nechal Rudé gardy řádit jak vzteklé psy. On jediný mohl ty běsy v nás zastavit, a konečně on také moc dobře věděl kdo je Stalin a kam ČSR bude směřovat pod dohledem Gottwalda, potažmo Moskvy.


Pak to šlo rychle. Po roce 1948 přišla ruská kuratela, stali jsme se vazaly Moskvy, pokud jsme odmítli poslechnout vlítly sem spřátelené tanky Varšavské smlouvy a bylo po radosti. Předání moci tvrdého jádra bolševiků jádru měkkému se nezdařilo. Moskva byla proti. A tak jsme pokračovali na dělení my ( hodní občané) a oni ( komunisti) a čekali až jak to dopadne kolem nás. V roce 1989 jako předposlední jsme si trochu zarevoltovali. Proč ne, však nás to už nic nestálo. Nejsme zvykli platit za svobodu, nezávislost, nejsme zvyklí převzít odpovědnost za chyby a prohry, jsme zvyklí poslouchat. A tak odpovědnost za „ to“, že se to po roce 1989 zase nějak pokazilo nesou ti druzí. Vidíme opět politiky, kteří poklonkují Moskvě. A jistě není divu, že ti stejní plivou zároveň na zlý Brusel a že titíž schvalují anexi Krymu, která je podobna anexi Rakouska Hitlerem. A tak tu máme hnedle strach z muslimu, hnedle strach ze svateb homosexuálů, hnedle strach z politické korektnosti, vyváženosti české televize, řešíme sankce Ruska, nesouhlas s výtkou EU parlamentu vůči Maďarsku za nedodržování demokratických hodnot, nesouhlas s Istanbulskou dohodou, útoky na novináře atd.


Epilog :
Nesouhlas, odpor, nesolidarita, nespolupráce. Plivání na spojence v NATO a EU, poklonkování Rusku, případně Číně. Tím se vyznačuje moderní ČR. Politici se chlubí svojí neústupností, předhání se v tom jak na všechno a všechny vyzrají, čím víc je někdo arogantní hulvát tím vice mu občan důvěřuje a takticky čeká až mu demokraticky zvolený politik podřeže větev pod jeho vlastní prdelí ( v tomto případě = špatná strategie).

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel nula a deset