Dovolená se mnou

Napsal Jarka Prosecká (») 2. 7. 2018 v kategorii Pes pán člověka, přečteno: 257×
20180620-121552_3.jpg

Tak jsme zase vyrazili. Před tím se chodilo furt k doktorovi, pořád o mne mluvili, prohlíželi si mne ze všech stran, a když naši konečně zjistili, že nemíním umřít, že stolici mám pravidelnou, očkování bylo taky v pořádku a rehabilitace po mé operaci proběhla taky OK, usoudili, že můžeme odjet na dovču.

Natlačili mne do auta, protože dobrovolně tam leze jen sebevrah a vyrazili jsme na cestu. Všechno vypadalo pohodově, jelo to jako po másle až na místo určení. Měli jsme pronajatý dům a tak tam naši rovnou vjeli na dvůr a zírali, kde je majitel. Nikdo z domu nevycházel až ona si všimla, že na dveřích je napsáno vítejte, a ve dveřích klíče. Asi se tam nekrade, protože ten dům byl vybavený úplně vším, co máme my doma, a přesto zamykáme . Nastěhovali jsme dovnitř všechny krámy, které údajně patřily jen jí, on měl prý jen 2 trička a několik spoďárů. Trvalo to celou věčnost, sledoval jsem jak věci z auta nosí dovnitř a byl jsem jim za patama, to jen aby nezapomněli nastěhovat i mne.


A pak naši rozhodli, že půjdeme ven. Šli jsme po cestě a všude kolem byli jen takový velký divný psi, myslím, že on říkal, že se to čoklí plemeno jmenuje krávy. To neznám, ale šel jsem, jakmile to bylo možné a nikdo mne nedržel a nikdo si mne nevšímal, to prozkoumat. Skoro to vypadalo, že ti velcí psi, které se tak divně jmenují, také chtějí zjistit co jsem zač, když v tom se objevili naši a tvářili se, jakoby mi zachránili život. Nesmysl, zrovna jsme se chtěli vzájemně očuchat a vypadalo to na přátelský rozhovor, všichni jsme vrtěli ocasy, tak co. Odtáhli mne z toho prostoru, který tak krásně voněl, ani naparfémovat jsem se nestihl. A šli jsme zpět do toho domu, kde jsme bydleli.


Ráno, se vyhlásilo, že jedeme na výlet. Výlety zbožňuju, ale auto nenávidím. Nastrkali mne do něj a jelo se. A najednou, koukám, lidičky moji, já to uviděl . Já byl zase tam, jů, já jsem byl zase u moře! Ani nevíte jakou jsem měl radost. Miluju to, velký pláže, vítr, hluk vln, tuny písku a vyválet se v něm, byl jsem radostí bez sebe, nabral jsem rychlost a lítal jako o závod, střídavě skákal do výšky, čenichem dělal rýhy v písku, krkem jsem nabíral tu vůni, která je tam schovaná od těch mušlí, které na něm byly poházené jako velké korálky, a naší měli radost, že já mám radost, usmívali se na mne a já se usmíval na ně, co vám mám povídat, krystalicky čisté štěstí. Chvíli jsem tam pobyli, pak střih, auto a jelo se jinam.

Každý den jsme koukali na všechno možné, někdy mne nechali v autě a šli se podívat někam, kam já nesmím. Ale to bylo minimálně, vždy a všude mne berou s sebou, za což jsem jim vděčný, nejvic však,  když jdeme na ty nekonečné pláže, kde skoro nikdo neni, jen my a moře  Ale možná až bude chvile klidu a budou v dobré náladě je požádám, aby mne nechávali doma, když jdou k veterináři. Nemusím vidět každé divadlo,  že.


A tak to šlo každý den, výlety, chození po pláži, spousty věcí jsem viděl, i ty, kterým jsem nerozuměl, ale to mi nevadilo, když nejednou, naši balí věci a jsou smutní. Bylo mi jasné, že se vracíme a že oni to místo tady mají moc rádi. Byl jsem taky smutný, ale ne zase tolik jako oni, protože já jsem rád, kdekoliv jsou oni.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a dvě