Sourozenci

Napsal Jarka Prosecká (») 20. 3. 2018 v kategorii O životě a lidech, přečteno: 112×
2017-07-19-15-57-48.jpg

Sourozenci
Tři bytosti z jednoho hnízda a přesto každé jiné.
Jinak milující a žárlící, někdy se mají rádi, objímají se, radují se spolu, jindy se na sebe na pár minut mračí. Když byly děti, tak to nejstarší si myslelo, že správné bojové zákopy před rodinnými příkazy, zákazy je strategie ignorovat. Prostřední si myslelo, že je svět a všichni kolem něj všechno nespravedlivé a rozhodlo se, že za spravedlnost bude bojovat tím, že se vykašle na školní, společenské konvence, a nejmladší si myslelo, že ti starší to mají lepší obecně, protože jsou starší a šikovnější a tak se rozhodlo být nenápadně tulivé.
Zkrátka vcelku běžná rodina, kde měnit kovové peníze za papírové s mladším sourozencem, které neznalo ještě cenu peněz, ačkoliv je hojně dostávalo k narozkám, bylo normální. A tak probíhal po určitou dobu mezi nimi občas tento zajímavý rozhovor:
“ Hele, poslouchej, když mi dáš ten papírek, dám ti tohle,“ starší děcko ukázalo pětikorunu a chtělo to vyměnit za desetikorunu, kterou to mladší drželo v ruce. Bylo vidět jak to mladšímu šrotuje v hlavě, něco mu říkalo, že je to blbost a tak starší vytáhl argument strachu, ten funguje pořád :“ Hele, papír ti shoří, a nebudeš mít nic. Kov je jistota.“ V tu chvílí bylo rozhodnuto, strach, že mu bankovka shoří, ho zcela ochromil. Mladší si tedy strčilo 5 káčé spokojeně do prasátka, starší desetikorunu do kapsy a odešlo si koupit Sparty za 8. Po čase to prasklo, protože se nejmladší dítě pochlubilo nejstaršímu a to se mu vysmálo a řeklo mu, že je blbec. A bylo po kšeftech.
Období čisté krystalické hrůzy mezi dětmi nastalo, když byly třídní schůzky. Tam se matka všech tří  1x za 3 měsíce dozvěděla, jak se její děti učí. Otec zůstal doma a čekal na verdikt s dětmi. A tak 1x za tři měsíce byly všechny tři děti svorně unavené a již v 17 hodin šly pro jistotu spát, někdy došlo na inovaci a některé z dětí náhle rozbolela hlava, nebo něco jiného a ulehlo rozhodnuto umřít.  Otec se usmíval, protože věděl, že je nic nezachrání, když jde o do ruda rozpálenou matku. A skutečně, v cca. 20.30 se rozrazily dveře do ložnice, kde spaly všechny děti, a zazněl hromový hlas matčin : „ Takže tobě hrozí za 4 z dějepisu, chodíš pozdě do vyučování , nemáš připravené úkoly?“, to se týkalo nejstaršího. „A ty se moc neškleb, tobě hrozí za 4 z matiky, vyrušuješ, jsi nepozorná a drzá na učitelku.“ Nejmladší chodilo teprve do školky, později beztak bylo Hujer, tím je řečeno vše. Pak jsme ještě slyšeli něco o tom, že to přece nemůže být pravda, abychom byli tak blbí, co s tím jako budou dělat, až konečně byl vyřknut trest :“ Do odvolání domácí vězení a učit se, oba, co nebudete vědět vysvětlí tatínek, já na vás nemám trpělivost.“ Trest tedy zahrnoval i chudáka otce. Nicméně trest přinesl ovoce, otec to dotáhl s dětmi na 2.
A přišla puberta. Nejstarší už pracoval, nejmladší zůstalo Hujerem. Prostřední dítě čekala  jiná škola, jiní spolužáci, profesoři, jiné nároky.  Nejstarší ted uz dospělý muž, svoje stoicke postoje prohloubil do dokonalosti, nic ho nerozházelo, nikdo mu do hlavy neviděl, k ničemu se nevyjadřoval. Všechno odkýval, aby měl od všech pokoj. Prostřední dítě, teď uz studentka, delší dobu hloubila zákopy a obranné valy, vedla boje proti autoritám, občas chodila za školu, chtěla čím dál víc samostatnost a čím dál víc věděla, co chce a co nechce. Nejmladší dítě vzdorovalo, jsa poučeno chybami starších sourozenců, ze všech nejinteligentněji. Chodilo si kam chtělo, téměř vše bylo dovoleno protože se dobre učilo. 

Čas se plynule posunoval až se z děti stali dospělí. Rodiče po čase uznali, že vychova skončila a že na nás nezanechala žádné trvalé následky, všichni jsme si našli dříve, či později svoji vlastni cestu skrze vlastní chyby a poučení z nich. 

A tak to vyprávěni zakončím jedním starým indiánským příběhem. Plně vystihuje vztahy, které s rodinou máme. 

Jeden večer vzal starý indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: ,,Synku, ta bitva v každém z nás je mezi dvěma vlky“. Jeden je špatný. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobectví, hrubost, nenávist, sebelítost, faleš, namyšlenost a přehnané ego. Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra.“
Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal: ,,A který vlk vyhraje?“
Starý indián odpověděl:,,Ten kterého krmíš“.

A my krmime toho dobrého, co nejvic to jde. A musim přiznat, že nám všem chutná. 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvě a třináct