Když přijde hněv

Napsal Jarka Prosecká (») 2. 4. 2018 v kategorii O životě a lidech, přečteno: 263×
2018-04-02-19-44-20.jpg

Začíná to už od dětství , rodiče učí své děti ovládání hněvu, pokračuje to v kolektivu ve škole, v práci a v blízkém vztahu manželském i nemanželském.
Povíme si něco o hněvu. Hněv je svým způsobem volání, aby vás ten druhý vnímal. Je to volání po respektu. Žádáte, aby ten druhý začal brát to, co říkáte, vážně. Nechcete se cítit poníženě, protože vás někdo přehlíží. Tak zakřičíte a vypustíte páru. Hněv je tedy jedna z důležitých emocí. Je to síla, která nám pomáhá se postavit sám za sebe. Obhájit se. Z hněvu může v případě nedorozumění vzejít i hádka. A ta by mela mít nějaké řešení, nějaký posun, měla by byt utnuta v zárodku. Proto je dobré něco o hněvu vědět.


A zde několik příkladů hněvu ze života.


Hněv tzv.předvytočeného ( říká se tomu „samoser“)
Příklad myšlenkového pochodu předvytočeného člověka :
„ …určitě přijde ( ona/ on) domů a zase se mu/ji něco nebude líbit i kdybych se přetrhl,přetrhla pořád něco má. A richtig, přijde domu a zeptá se nevinně : „ Dala jsi psovi?“ A je oheň na střeše:“ Jasně, že dala, dávám mu každý den, to si myslíš, že bych ho nechala hladem, proč se tak blbě ptáš“ …atd…vodopád podrážděných slov..přitom nešlo o nic jiného, než o běžnou a možná i automatickou otázku


Příklad hněvu z přenosu :
Chlap se naštve v práci, šéf mu vytkne chybu, sekretářka se fláká, po cestě domů dostane pokutu za dopravní přestupek. přijde domů a už od dveří hřímá. „ Kdo zase sem dal ty boty, kolikrát mám říkat, že mají být tady..!“….a dítě odpoví : „ Já jsem zapomněl.“ To je ještě smířlivá odpověď. Ale v pubertě fakan řekne:“No snad se tak moc nestalo, se nepos..“ A už ji má přilepenou na ksichtě, spratek drzej.


Další příklad, hospodyňka čeká pochvalu.
Ženská kmitá po baráku celý den, duši na tom může nechat. K tomu ještě uvaří kachnu s domácím knedlíkem, umyje se od hlavy až k patě, zapálí svíčky a čeká romantický večer. I chlap přijde domů, a koukne do poličky, kde má přemístěný památeční kamínek z leva doprava. A řekne : „ Zase mám ten kamínek jinde, kdo zase to udělal, kolikrát jsem říkal, že nemám rád, když se s tím hýbá.“ A hospodyňka přejde samozřejmě do obrany : „ Zase ten blbej šutr, furt mne s tím štveš, to vezmu a vyhodím z okna, když uklízím, je to akorát krám dobrej na prach, a ty blbosti co tady máš, tahle skleněná kulička, kroužky, míček, autíčka, tanky, letadýlka a hlavolam poletí z baráku taky!“ a je po romantice.


Příklad nejjednodušší, jsme naštvaní sami na sebe:
Něco se nepodařilo, neudělali jsme zkoušku, nezvládli jsme nějaký úkol, udělali jsme chybu. Pak nastoupí hněv namířený proti sobě. Odpustit si jej a jít dál je jediné rozumné řešení. Nemá smysl sám se sebou mluvit, to jsem měl, to jsem neměl, nemá smysl se trestat, nebo se litovat. Když vím, kde byla chyba, pak není co řešit.


Další varianta je hněv situační
To je ten, kdy vám někdo do něčeho kecá a vy se potřebujete soustředit. Hodně často to bývá když jeden řídí auto, druhý sedí vedle něj jako spolujezdec. Myslím, že tady by bylo dobře se držet zpět. A tím myslím jak řidiče, který je nejchytřejší, všichni kolem jsou blbci, neumí zastavit, odbočovat a kterým by sebral řidičák, hádá se s policajtem, že tam byla zelená, a ne červená, ale i spolujezdci by si měli dávat bacha a neříkat:“ Ježíš co zase děláš!?“ , protože odpověď bude ostrá a klid v autě prospěje oběma už jen proto, že hněv je přenosný a kulminuje až do těžkých havárií.

Hněv tzv.„Hledání viníka“
Čtete si, nebo díváte na TV. A přijde do pokoje druhý partner. Nikdo jiný s vámi nebydli. A začne se tento dialog : „Tady vždycky byly nůžky, kde zase jsou, kdo je zase vzal?“ Odpověď nejprve klidná :“ Já nevím.“ A dialog pokračuje :“ Ale tady celou dobu byly, tak kdo je kam dal?“ Odpověď kulminuje do hněvu: „Říkám, že nevím, sakra, já je neviděla půl roku.“ A ten druhý mele dáĺ:“ Já taky ne, takže někdo to někam musel dát!“
Všimněte si těch dvou slov „ někdo a někam“, bydlíte tam dva. Ten hledač nůžek nemá odvahu říct na plno, „ tys to udělala“, a tak používá „ někdo, někam “. Nechce vyvolat konflikt, ale paradoxně se stane opak. „Jaký někdo! Bydlíme tady jen dva a pes, takže myslíš mne, ne? A já ti říkám, že nevím, že se nestarám o kdejakou hloupost v tomto baráku, neštvi mne“…a pořád dokola, byly tady nůžky, někdo je někam dal…tak dlouho, dokud nezačnete hledat oba, a nenajdete je na tom místě, kde vždycky byly, jen ten druhý se blbě díval.


Myslím, ze hněv je přirozená emoce, není třeba z toho dělat vědu, jen je dobré se po tom požáru zamyslet a připustit si co možná nejdřív „ po každé bouřce přijde vyjasnění“, a nezlobit se příliš dlouho.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a dvě