Kamarádka

Napsal Jarka Prosecká (») 20. 3. 2018 v kategorii O životě a lidech, přečteno: 114×
20170702-104750-animation.gif

Kamarádka

..a když jsem šla po ulici a uviděla toho anděla za výlohou, co měl hvězdu z balicího papíru, vzpomněla jsem si, že je podobný tomu, kterého jsme vystřihovali ve škole jako děti na Vánoce, a já jednoho dostala od kamarádky Věrušky Páskové a vzpomněla jsem si, jak byl celý bílý a pak stočený do sukničky, podél slepený lepidlem Drago, které přetékalo přes tu jeho upatlanou sukničku, jako přetékala gulášová polévka mému dědečkovi, když si ji nabral moc na talíř a pak ji rozléval po Rudým právu a četl co psali komunisti o kapitalistech a posunoval talíř tak, aby si přečetl i to, co bylo psané pod talířem a přitom srkal, protože byl partyzán a oni vyhazovali mosty za války a neměli čas na etiketu, a hlubokým hlasem hudroval nad novinama, střídavě jak je ten svět strašný, a jak je ta polívka horká, a babička říkala ať si ji teda vyfouká, a tak do ní foukal a to se mi moc líbilo, protože jsem si v tom vzpomněla na Věrušku, se kterou jsem chodila do základní školy, a která bydlela nedaleko našeho domu v pavlačovým domě v bytě 4 kategorie o jedné místnosti a se záchodem na chodbě pro všechny partaje, jenom s maminkou, která byla kuchařka ve škole, kam jsme chodili a pamatuju se , že Věruška chodila na druhém stupni ještě v bavlněných punčocháčích, které měly vytahaná kolena, a my ostatní holky už nosily ty umělé, krepsilonky, nebo nylonky, které na nás jen letěly, jak říkávaly naše maminky, když kupovaly další, protože ty umělé nic nevydržely a byly v nich hned díry od židle a oka na nich tekly, a tak nám naše maminky vyhrožovaly, ze když si nedáme pozor, tak budeme chodit v těch bavlněných, ve kterých, když si holka stoupla, tak ta kolena vypadala jako dvě pohoří vystouplá a v nich ty vypletené reliéfy jak úzké silnice, které vedou od paty až k pasu k široké gumě, co udělají holce křivé nohy, a tak každá holka se pak styděla, jak v nich vypadala jako hřebeček, který se právě narodil klisně a ten sotva se postaví na nohy, tak spadne do čerstvého voňavého sena, a já s Věruškou jsme byli takoví hřebečci, které jsme spolu kamarádily, ačkoliv já měla nylonky, na kterých pořád oka tekla a ona ty bavlněné s vytahanými koleny, a sedávaly jsme spolu na zídce za obchodem a hlavy měly blízko sebe, jako dvě čerstvě utržená jablíčka v ošatce a pořád jsme si něco vyprávěly, a já s Věruškou, která 2x ve škole propadla a naši mne hubovali, že se s ní kamarádím, protože mne Věruška určitě zkazí, a že se s ní kamarádit nesmím, protože kouří cigarety a kamarádí se s klukama a kdoví co s nima dělá, jsme se scházely dál i přes zákaz tajně, protože jsem ji měla ráda a když mám ráda, tak dělám všelicos tajně, abych druhé netrápila zbytečným věděním, a ona seděla vedle mne a rozšafně vyfukovala dým, jako ten pan major od vedle, který pracoval na letecké základně nedaleko od našeho domu, a když létaly stíhačky vždycky jsem zaklonila hlavu a dala ruku před oči a dívala se po těch stíhačkách a říkala si bože to musí být krásné, takto lítat a mít křídla, a snila o tom až budu velká, že budu taky lítat, a že poletím do všech koutů světa, a poletím nízko nad zemí, a budu vidět do oken lidem jak celé rodiny sedí u stolu a jedí večeři a nikdo není sám a jak maminky starostlivě utírají bryndákem svým dětem potřísněnou bradu od kaše, a tatínkové čtou noviny a mudrují nahlas o tom, kam ten svět spěje, a já poletím tou stíhačkou dolů dál na jih a tam jim zamávám křídly, jak to tryskáče dělají, že se zhoupnou z leva doprava a udělám to víckrát, aby si toho všimli a obletím ten jejich dům a pak nakonec zvednu ruku a zasalutuju, a budeme se na sebe smát a usmívat a oni mi taky zamávají a budou říkat dětem zamávejte jí, ona letí z daleka, až ze severu, protože budou vědět, budou o mne psát ve všech důležitých novinách, že tu je holka, která lítá jen jedním směrem ze severu na jih, až tam, kde je slunce a moře a spousta lásky mezi lidmi, tolik lásky, až jsou z té lásky války, a já tam letím, abych se podívala na tu lásku, která dokáže lidi tolik znenávidět mezi sebou, a budu jim všem mávat a posílat svoji lásku, aby jim přebyla tu nenávist, která jim tolik komplikuje život, a budu jim lásku shazovat v krabicích od hraček, aby ji měli víc, a pak se otočím a naposledy zamávám těm dětem, které jsou vždy nadějí, a řeknu jim na rozloučenou, že už musím zpět, ať se nezlobí, že musím za svou dlouholetou kamarádkou Věruškou, která jistě netrpělivě čeká a vyfukuje kouř cigarety jako můj dědeček, který fouká horkou polívku, kdy spodní ret vystrčí přes horní a stačí při tom ještě mluvit, a která nekašle jako já , která nešlukuje, což Věrušku vždycky naštve, protože kouří Sparty a ty jsou děsně drahé a říká mi, že mi už žádné nedá, a já, protože ji mám ráda a nechci, aby byla naštvaná, chodím do nedalekých aleji s třešněma, a tam potají se učím šlukovat z ukradených cigaret od mámy, která kouřila a neměla je spočítané a někdy kradu Startky od táty, který je taky neměl spočítané a sedím pak v té aleji a kouřím čím dál víc až to umím, jako má kamarádka Věruška, za kterou bych letěla tryskáčem z jihu na sever, jen abych ji neztratila, a která mezitím, než jsem se vrátila z prázdnin od dědečka a babičky, si našla jinou kamarádku a na mne už zapomněla a zbylo po ní jen ticho, a to ticho bylo něco jako řeka , která se zastaví a čeká na jiný pramen a já tedy jsem čekala jestli zazvoní a zeptá se jestli nepůjdu ven a já ji řeknu nepůjdu mám jinou kamarádku, a řeknu jí, že mne zradila, tak se jí pomstím, a ona bude zklamaná a já zavřu dveře a budu brečet celý večer a nebudu mluvit s nikým ani s naším Harykem, kterého jsem našla uvázanýho u stromu a přivedla si ho domů z alejí, kam už nechodím, protože mne bolí srdce, když pomyslím na samotu a na tu pomstu, na kterou jsem čekala a myslela si, že se mi tak uleví, a myslela na toho, od Věrušky darovanýho, papírovýho anděla, který byl slepený lepidlem značky Drago a kterého jsem asi navždy ztratila.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a čtyři